Salud amigos,
Colca canyon, vzdaleny cca 4-5 hodin cesty busem z Arequipy, je udajne nejhlubsi na svete, nicmene z jedne strany ma sic pres tri kilometry (na hornate strane), avsak z protilehle "pouze" neco okolo kilometru, cimz se snad toto prvenstvi zpochybnuje - tak si vyberte. Tak ci onak je to opravdu slusna a pekna "dira".
Pred mym individualnim "dvoudennim trekem" canyonem s mistni agenturou se mi rano cestou k nemu postestilo videt letajici condory a neco malo i vyfotit, resp. spise jsem se o to se svym kompaktem pokusil. Zadna slava to vsak, jak vidite sami nebyla (spise to byla bida), ale co uz.......
Samotny trek canyonem bych uprimne ani trekem nenazyval - byl to spise takovy vcelku pohodovy "seslap" a nasledny "poslap" velmi volnym tempem. Cestou dolu (samozrejme to kilometrove "prenizeni") si nas nekde pred pulkou docvakla postarsi indianka v sandalech (viz nize), pravdepodobne vracejici se domu z nejake "akce" ci na nejakou mirici (na protilehle obtizne dosazitelne strane jsou totiz ve svahu 2 vesnice, v nichz zije stale okolo 700 lidi) a to takovym tempem, ze zcela roztrhala nasi nadnarodni skupinu, pritom mi porad neco pravdepodobne quecuansky vykladala a to i pote co jsem ji po nejake dobe slusne prerusil a sdelil : "No hablo espanol, no hablo quecuanos". Evidentne ji to nevadilo a tak jsme si proste povidali dal. Treba o psech co se k nam nahore pridali a pak nas celou cestu doprovazeli, o nejakem Miguelovi, o rozbite stezce a pak mozna i o necem jinem, kdo vi. Noc po prvnim dni "treku" jsme stravili (uz bez indianky) v male vesnicce na samotnem dne canyonu. Ubytovani to bylo pravda o poznani skromnejsi (viz dva prilozene obrazky - vchod do "ubikace "+ postel resp. vlastni pokoj), nicmene na tech par hodin "na konci resp. dne sveta", co by kdo chtel.
Druhy den rano neco malo po pate jsem do tmy s celovkou na hlave vyrazil nahoru do vesnice, abych dokoncil okruh a v sedm stihl bus do Arequipy, kde jsem se chtel dostatecne dopredu pred odjezdem do Limy potkat s mymi spolucestujicimi a stihl jeste pripadne neco nakoupit. Poprve za celou dobu pobytu jsem mel k dispozici mapu a to velmi podrobnou (viz obrazek nize) a tudiz jsem se nemel ceho obavat, vzdyt jsem si ji taky po vecerni konzultaci s nasi peruanskou pruvodkyni namaloval temer sam.Tesne pred sedmou jsem dorazil do vesnice, kde jiz pomerne pocetna skupina mistnich a nekolik trekaru cekala na autobus, nicmene zbytecne. Bus neprijel, protoze v sedle pres nejz vede cesta v noci napadl snih. Po rozhovoru s prodavackou v lekarne, ktera soucasne prodavala i listky na autobus, lec anglicky zvladala pouze pouze "ehmm", "bus ticket", jsem se za asistence dvou spanelu, nakonec dozvedel, ze preci jen bus pravdepodobne prijede, ale az cca v devet, coz bylo porad v pohode, nicmene ........jak uz to tak byva zahy jsem zjistil, ze v nem bohuzel neni misto. Nakonec jsem jel tedy pozdeji a pak plynule pokracoval jiz spolecne s kolegy dal pres noc busem do Limy a po kratke prochazce mestem, dale na letiste a domu.
Nepredpokladam, ze by me melo cestou domu potkat jeste neco zajimaveho, tudiz zaverem snad jen tolik, ze jsem mel velke stesti na skvele spolucestujici, stejne tak jako na nasi mimoradne sikovnou pruvodkyni (jako by se ucila u Bada) a tedy "Adios Peru".
Knapy
Žádné komentáře:
Okomentovat