Days XIV-XVI - Colca canyon-treking and way home

Salud amigos,

Colca canyon, vzdaleny cca 4-5 hodin cesty busem z Arequipy, je udajne nejhlubsi na svete, nicmene z jedne strany ma sic pres tri kilometry (na hornate strane), avsak z protilehle "pouze" neco okolo kilometru, cimz se snad toto prvenstvi zpochybnuje - tak si vyberte. Tak ci onak je to opravdu slusna a pekna "dira".

Pred mym individualnim "dvoudennim trekem" canyonem s mistni agenturou se mi rano cestou k nemu postestilo videt letajici condory a neco malo i vyfotit, resp. spise jsem se o to se svym kompaktem pokusil. Zadna slava to vsak, jak vidite sami nebyla (spise to byla bida), ale co uz.......

Samotny trek canyonem bych uprimne ani trekem nenazyval - byl to spise takovy vcelku pohodovy "seslap" a nasledny "poslap" velmi volnym tempem. Cestou dolu (samozrejme to kilometrove "prenizeni") si nas nekde pred pulkou docvakla postarsi indianka v sandalech (viz nize), pravdepodobne vracejici se domu z nejake "akce" ci na nejakou mirici (na protilehle obtizne dosazitelne strane jsou totiz ve svahu 2 vesnice, v nichz zije stale okolo 700 lidi) a to takovym tempem, ze zcela roztrhala nasi nadnarodni skupinu, pritom mi porad neco pravdepodobne quecuansky vykladala a to i pote co jsem ji po nejake dobe slusne prerusil a sdelil : "No hablo espanol, no hablo quecuanos". Evidentne ji to nevadilo a tak jsme si proste povidali dal. Treba o psech co se k nam nahore pridali a pak nas celou cestu doprovazeli, o nejakem Miguelovi, o rozbite stezce a pak mozna i o necem jinem, kdo vi. Noc po prvnim dni "treku" jsme stravili (uz bez indianky) v male vesnicce na samotnem dne canyonu. Ubytovani to bylo pravda o poznani skromnejsi (viz dva prilozene obrazky - vchod do "ubikace "+ postel resp. vlastni pokoj), nicmene na tech par hodin "na konci resp. dne sveta", co by kdo chtel.

Druhy den rano neco malo po pate jsem do tmy s celovkou na hlave vyrazil nahoru do vesnice, abych dokoncil okruh a v sedm stihl bus do Arequipy, kde jsem se chtel dostatecne dopredu pred odjezdem do Limy potkat s mymi spolucestujicimi a stihl jeste pripadne neco nakoupit. Poprve za celou dobu pobytu jsem mel k dispozici mapu a to velmi podrobnou (viz obrazek nize) a tudiz jsem se nemel ceho obavat, vzdyt jsem si ji taky po vecerni konzultaci s nasi peruanskou pruvodkyni namaloval temer sam.Tesne pred sedmou jsem dorazil do vesnice, kde jiz pomerne pocetna skupina mistnich a nekolik trekaru cekala na autobus, nicmene zbytecne. Bus neprijel, protoze v sedle pres nejz vede cesta v noci napadl snih. Po rozhovoru s prodavackou v lekarne, ktera soucasne prodavala i listky na autobus, lec anglicky zvladala pouze pouze "ehmm", "bus ticket", jsem se za asistence dvou spanelu, nakonec dozvedel, ze preci jen bus pravdepodobne prijede, ale az cca v devet, coz bylo porad v pohode, nicmene ........jak uz to tak byva zahy jsem zjistil, ze v nem bohuzel neni misto. Nakonec jsem jel tedy pozdeji a pak plynule pokracoval jiz spolecne s kolegy dal pres noc busem do Limy a po kratke prochazce mestem, dale na letiste a domu.

Nepredpokladam, ze by me melo cestou domu potkat jeste neco zajimaveho, tudiz zaverem snad jen tolik, ze jsem mel velke stesti na skvele spolucestujici, stejne tak jako na nasi mimoradne sikovnou pruvodkyni (jako by se ucila u Bada) a tedy "Adios Peru".

Knapy

Days XII-XIII Titikaka (Puna)- Arequipa

Salud amigos,

nize prikladam par obrazku z vyletu na plovouci, rakosove ostrovy na jezere Titikaka (mistnimi vyslovovano "Titichacha"). Faktem je, ze primo na vlastnich plovoucich ostrovech uz dnes trvale zije pouze minimum indianu a zbyvajici, tam dojizdeji pouze kvuli turistum, nicmene porad to jsou pocetne rakosove ostrovy stavene puvodnim zpusobem, stejne jako vetsina jejich pribytku a lodi a rozhodne stoji za navstevu.
Po navratu z jezera jsme si v centru skocili na obed, na steak z lamy, cimz jsem si po morceti udelal dalsi zarez ve svem gurmanskem Peru planu.

Klasickym koloritem celeho Peru jsou vsudepritomni volne se pohybujici psi a nejen oni, neni nic neobvykleho v mensich mestech i na dosah centra potkat nejakeho toho volne korzujiciho cunika. Ovce, kravy a pripadne i lamy jsou pak volne u cest ci na cestach k videni na dedinach, pripadne i periferii mest, samozrejme spolecne se psy a prasaty. Je tedy treba davat si trvale "joo" pozor, aby jste si na podrazkach nejaky ten exkrement neodnesli s sebou, ci primo na nejakeho toho ometaka nenarazili, coz se mi dnes mimochodem podarilo. Jednoho takoveho "skoro kralika" jsem na pesi zone prehledl, coz jsem zaregistroval az v okamziku, kdy se ten dobrak seznamoval s mym odhalenym lytkem. Podvedome se vsak ve mne obratem aktivoval fotbalovy reflex a nez ten ometak stacil napachat nejakou skodu "plachtil" si to po primem zasahu moji levackou davem kolemjdoucich.

Krom obrazku z Titikaky, jeste nize prikladam par fotek mohyl resp. hrobek, do nichz predchudci inku a nasledne i inkove ukladali ve vrstvach mumie. Jednoduche - kamenite hrobky staveli predchudci inku, ty velke z kamennych kvadru pak inkove.

Cestou zpet do mesta jsme meli prilezitost nahlednout do jedne mistni male "farmarske" rodiny resp. jejich staveni, odkud pak posilam jednu jiste  inspirativni fotku pro nase pratele, chovatele morcat. Takovyto pribytek by jsi mel Welislawe postavit svemu novemu kamaradovi, aby byl pekne vylitany, same maso, zadny tuk.

Dnes rano jsme se tradicne cestou skrz 4 tisicove nahorni planiny z Puna presunuli do Arequipy ("peruanskeho Brna") z niz posilam pozdrav mistnich hasicu a obrazek ceske vypomoci mistni kucharce.

Knapy

Days X-XI Cusco, Puna

Buenas tardes,

cestou z Olantaytanba do Cusca jsme se postupne stavili ve dvou trzistich - v mistnim "klasickem" a jednom tradicnim inckem v male horske vesnicce. Pro Vasi predstavu prikladam z mistni-mestske trznice obrazek prodejny mistniho reznika senora Juana Carlose Krcovicchu.

Incka trznice to bylo jine predstaveni - k mani bylo vse co by Vas v souvislosti s Inky napadlo a mozna i nenapadlo (napr. stanek s  podomacky vyrabenymi gumovymi sandaly), ale hlavne to byl neuveritelny koncert barev - proste nadhera. Druzne jsem s krojovanymi devcaty v quecuanstine diskutoval o kvalite jimi prodavanych veci, materialech, cenach vc. jejiho vyvoje , mnozstevnich slevach a nasledne pak obchodne-spolecenskou druzbu ukoncil "bonbonovym ritualem" (nejen deti, ale i dospele peruanky si bonbony berou s radosti a dokonce se mi stava, ze se prihlasi i dalsi "neaktivni" prihlizejici). K memu velkemu poteseni bylo soucasti trziste take "rychle obcerstveni", ci jak rikaji nasi anglicky hovorici pratele "food court". Co vam budu povidat, kdyz citite tu vuni, vidite holkam indianskym az do kuchyne.........tomu se proste neda odolat (smazene ryby, brambory, veprove, kukurice). Postupne jsem obesel vsechny tri stanky, od vsech po trose neceho prikoupil (Gloria, jedna z kucharek dokonce za brambor nechtela ani zaplatit) a udelal si pod slusivym slunecnikem (plachta "ala Konkys") za par solu i s ostatnimi paradni "ruco" piknik. Na zapiti byla na trzisti k mani domaci "cica" - kukuricny kvaseny, vareny napoj na zpusob piva a poradne jidlo je preci treba take poradne zapit. Odskocil jsem si k vedlejsimu, mistnimi zjevne oblibenemu stanku, kde postarsi peruanka z velkych modrych plastovych barelu (evidentne jiz delsi dobu vsemozne pouzivanych), rozlevala cicu nalevkou do opakovane (zjevne radu tydnu) pouzivanych plastovych kelimku od piva. Pohled do barelu me vsak "lehce" zarazil - na hladine plavala pomerne hutna vrstva peny, zhruba takove podoby jak ji zname z pod splavu spinaveho potoka. Potom co vzala jeden z volne lozenych pouzitych kelimku, ten oplachla v kyblu "ciste" vody a nasledne do sucha vytrela svou jiz delsi dobu nepranou zasterou, nacez ponorila ruku i s nalevkou do barelu, bylo prvni co me napadlo "Ty v..le, tak to nedam" a zahy pochopil, ze tentokrat obed zapijet nebudu. Nechal jsem si nalet jen symbolicky, usmal se na ni, poplacal po rameni a s usmevem a se slovy "Muchas gracias, perfecto" odesel a kelimek i s cicou odlozil nedotcen na stul.

Odpoledne a navecer jsme si jeste prosli vecerni centrum Cusca, noc stravili v byvalem klasteru a rano vyrazili na 7 hodinovou cestu (cca 500 km) do Puna, jak jinak nez pres hory resp. nahorni planinu ve vysce kolem 4 tis.metru nad morem (viz take obrazky nize). Cestovali jsme sic "primym" dalkovym busem, ale sofer - doslova adrenalinovy mutant - zastavoval v tehle ridce osidlene prerii na znameni kde komu. Do dneska jsem se domnival, ze uz me na cestach v Peru nemuze nic prekvapit, ale jizda s timhle soferem predcila vse co jsem tady doposud zazil. Sedel jsem nahore v patre v prvni "lajne", takze jsem mel celou jizdu "live" primo pred sebou. Nejenze tradicne troubil na vse co slo, ale za zvuku peruanskeho Karla Zicha linouciho se z jeho kabiny, po ostatnich soferech ci okolostojicich, kteri se mu jen trochu nelibili skrze otevrene okno doslova rval, cca 200 km se nahanel s dalsimi dvema busy, predjizdel tak, jakoby se drzel Badova hesla - "plna cara neni zed", to ze  nebylo pri predjizdeni tu a tam za zatacku na sto metru videt ho evidentne vubec netrapilo a v zatackach jsme si nekolikrat neplanovane presedli k sedicim ve vedlejsi rade resp.oni k nam. Wow....techto 7 hodin rozhodne zadna nuda nebyla.

Pro fajnsmekry nejen elektrikare prikladam par obrazku z Cusca a tez nekolik fotek z "trafficu" z vetsich mest.

Knapy

Day IX - Machu Picchu

Buenos dias,

nize prilozene obrazky hovori za vse, v podstate neni o cem psat. Na samotne Machu Picchu se da dostat z nekolika stran, nicmene drtiva vetsina lidi prijizdi do mestecka Machu Picchu (2.000 m.n.m.) vlakem a odtud pak jezdi serpentinami busem do 2.400. Proste prevysenim takovy nas Javornicek a na ten bych preci busem nejel obzvlaste pak, kdyz jsem byl vybaven cerstvou clenskou kartickou TJ Zivotice a dresem elitnich vrcharu. Tudiz jsem si serposky nahoru  vybehl a pak se jiz jen nechaval unest atmosferou tohoto fenomenu a fotil. Pro uplnost dodavam (to co jsem ja osobne az do dnes nevedel), ze na tradicne v pozadi focenem kopci resp. skale ("homoli") - Wayana Picchu jsou na jejim vrcholu taktez stavby patrici k Machu Picchu a odkud je i nekolik prilozenych fotek porizeno.

Knapy

Day VIII - treking Ollantaytambo

Hola, hola amigos,

preci jen jsem se dnes nakonec nad me ocekavani pripojil k wifi. Jak jsem avizoval na nasl. dva dny jsem mel v planu vlastni trek. Rano jsem se pobalil a vzhledem k tomu, ze jsem si spacak s sebou nebral, do krosny jsem si misto nej nalozil brutalne tezky a objemny peruansky prehoz z postele z pokoje a k tomu pak jeste jednu tez pomerne tezkou o objemnou "lehkou" deku, cimz jsem jej zcela naplnil a s batohem srovnatelne tezkym a velkym jako na nekolikadenni prechod Nizkych Tater (avsak bez stanu, vareni a jidla) jsem vyrazil do ulic zajistit si vstup na trek. Bylo mi jasne, ze to nebude uplne jednoduche, nebot jsem mel v planu cast vehlasneho "Inka trailu" zarazeneho mezi nejkrasnejsi treky sveta (to jsem vsak zjistoval az postupne), ale jak rika Dacek "lina huba hotove nestesti". Postupne jsem prosel veskere (ctyri) mistni turisticke agentury vc. public info centra spravovaneho mistnim uradem, avsak u vsech se mi pote co zjistili cehoz si zadam, dostavalo podobne odpovedi typu "Inka trail? When - today, tommorow (mezi radky pak bylo videt neco jako "ses zblaznil"??) Fully booked till september- impossible. You have to booked it two months before." Donutil jsem je sice postupne vse overovat v Cuscu, kde jsou klicove agentury, ale neuspesne. "Preci to jen vsak tak lehko nevzdam." Vlitl jsem i s tou obrovskou krosnou do mistniho minimarketu (kam jsem se takto malem ani nevesel), koupil tu nejvetsi cokoladu a vratil se zpatky na "narodni vybor", kde mimochodem zrovna probihaly volby starosty. Nedbaje volebni atmosfery, inspirovan Liborem Valtrem a jeho smutnym pohledem, kdyz v Tatrach presvedcoval Horskou sluzbu at mu zavolaji vrtulnik, jsem sefovou officu s cokoladou primel (s argumenty o daleke ceste, krasach Peru, detskem snu a jeji dokonalosti), aby zavolala nekomu, kdo to proste umi zaridit. Nakonec me vzala nekam do kancelare v patre uradu a zacala telefonovat, pricemz se nakonec dovolala az nejakemu senorovi na Ministerstvo kultury. A vite co? Nic, absolutne nic. Tim, ze vstup na tento trek na jehoz konci je Machu Picchu je pres most pres reku (vetsi nez. Becva), kde stoji straz pochopil jsem nadobro, ze tentokrat proste neni sance.
Takze jsem zase deky vyndal, odlehcil zadum a misto s tezkym baglem tak nalehko s malym batuzkem vyrazil vstric vice nez tritisicovym kopcum v okoli (na nezpoplatnene, nehlidane incke stezky) tj. na klasickou "jednodenku" (resp. vlastne puldenku). Od mistnich jsem si pak nechal neco dorucit (mapy tady totiz zadne nemaji, nac pry, ze bych ji potreboval a jak jsem pochopil vzapeti nemaji tady ani znaceni) a pojisten informaci o dvou az trihodinove narocnosti vybrane tury od mistni ("nasi" kontaktni) tour operatorky vyrazil.

Prekrocil jsem reku za mestem a vyrazil na okruh, kde jsem se nekde v pulce mel vratit pres dalsi most po proudu reky. Stezka bez lidi, nadherne hory - co vic jsem si jen mohl prat. Nekde kolem trech tisic jsem potkal skupinku malych indianskych capartu, ktere kdyz jsem mijel, tak na me zacali pokrikovat "Hola senor, koka, koka". Jestli to co mi nabizeli byla skutecne koka (viz. nize) to netusim, nicmene rozdal jsem jim musli tycinky co jse mel v batohu, bonbony, naucil je fotit, vyfotil se s nimi a pokracoval vys. Dal v horach resp. na kopci, jsem cca po hodine a pul svizne chuze potkal postupne Juana Carlose a Pabla (taktez prilozene obrazky), nahodne quecuanske pastevce nehovorici anglicky. Lamane jsem se snazil dopatrat kudy tudy, nebot mi to nejak prestavalo casove sedet. Kazdopadne vas vsechny oba srdecne zdravi a priste ze "mate dorazit tez a ze prej zazvykame".

Sestoupil jsem tedy k rece, lec zadny most na dohled. Blizila se sesta hodina, kdy se tady jiz stmiva a most porad nikde, resp. kdyz uz jsem jeden most zahledl, byly to jen jeho pozustatky .....a ....najednou, kde se vzala tu se vzala kouzelna chaloupka s kouzelnou peruanskou-quecuanskou babickou (vlastnim jmenem Solidad - vi foto) a jeji rodinou, kteri me pozvali domu, pohostili a tech nekolik malo (cca 15 km odvezli do mesta, kam meli po chvili shodou okolnosti cestu).

Kdyz to tak zpetne vezmu kolem a kolem tak "nase" mistni protrela spojka mi naplanovala cca 30-ti kilometrovou turu s prevysenim tak 600 m na 3 hodiny a nebyt Solidad tak mozna jeste ted slapu. :-)

Knapy