6. 5. 2017
Budicek 4:30, odlet z Vidne 6:55, planovany prilet do Amsterodamu 8:50, 1:10 na prestup, odlet smer Quito v 10:00. Co vic si muzete prat? Snad jen, aby let z Vidne do Amsterodamu nemel zpozdeni a ejhle....co myslite..."mel ho tam"... Zatimco ja vysedal z letadla, prvni Ekvadoru chtivi cestujici jiz nastupovali do letadla na druhe strane letiste. A to ja mel obavu, ze si dnes behani ci jineho poradneho pohybu nedopreju a optonove vyjdu naprazdno. Diky flying dutchmanovi (KLM), jsem si vsak dnes do treninkoveho planu neplanovane zaradil bezecke intervaly, nastupy, ustupy, preskoky -proste takovy mensi letistni parkur a to vse okoreneno necim obdobnym jako kdyz cekate na startu ve startovnich boxech (mezi plutky) kdy ze uz budete moci vyrazit, neb se hochum holandskym tak trochu ucpala transitni pasova kontrola a to vam v tom spuntu pak ty minuty ubihaji neuveritelne rychle. Posledni jsem vsak nenasedal, par lidi jsem cestou jeste predbehl. Ted jiz jen nejak prezit tech necelych 12 hodin v letadle a doufat, ze stejne jako se mne podarilo vcas zmenit dopravni prostredek, je (byl) na tom obdobne i muj batoh a ze cestujeme spolecne. Nastesti se mi podarilo zarezervovat si misto u okynka v prvni rade za business class, kde je prede mnou uz jen pricka a dost mista na to, aby se tady daly v pohode natahnout nohy.
Pristavame v Quitu a svete div se - neprsi, po chvili mi dokonce prijede i batoh, beru taxika (usmlovam cenu o dva dolary na cenu dle lonely planet) a po chvili na vlastnim kuzi zaziju "trafico in Quito", alias v me ubohe spanelstine "trafiquito". Po cca 45-ti minutach vystoupim z taxiku a... je to tady - regulerni slejvak, takze nez najdu hotel jsem "lehce smocen". Odpoledne (navecer) stiham jeste malou prochazku v "Centro historico", resp. "Centro uno dollar". Vsude nekdo neco prodava, doprovazejice pokrikem "uno dollar" ci "one dollar" a kdyz zacne prset pak vsude slysite "ponco elastiko" a spanelsky destnik (ale to mi ted vypadlo). Na jednom z namesti jsem svedkem "vymeny nazoru" (skoro bitky), kdy skrze nekolik v klidu stojicich prislusniku policia metropolitana se jista pani snazi kohoso trefit nejakou zerdi, coz samozrejme neujde pozornosti meho fotoaparatu a moje foceni zase jednomu z ucastniku, tudiz na prvni osobni kontakt s mistnima mam zadelano. Nastesti je dotycny o poznani mensi nez ja, coz mu dochazi pote co dojde ke mne (kdy vsak i ja soucasne prestavam fotit), otoci se a vraci se zpet do viru hlucne a akcni verejne diskuse. Skocim si na jidlo - dam si polevku Locros de Mariscos, odmitnu "nabidku zprateleni se" od jisteho typka z nicehoc nic podezrele dotazujiciho se kolik ze je hodin, omlouvajiciho se za svoji anglictinu, vyzvidajiciho odkud jsem a priblizujiciho se na kontaktni vzdalenost a jdu spat.
Žádné komentáře:
Okomentovat