EC day XXI - Papallacta

26. 5. 2017

Busem z Quita a zpet do termalu v Papallacte.

Sic je dnes patek 26. 5., a vyroci ecuadorskeho statniho svatku - Dne nezavislosti - pripominajiciho  Battle of Pichincha, od niz se datuje nezavislost Quita na Spanelsku, pripada na 24. 5. coz byla streda, svatek se proste slavi v patek (coz nam doslo az cestou mestem, kdy bylo v ulicich naprosto necekane poklidno a kde se vzali tu se vzali i cetni behuchtivi domaci borci). V termalech tudiz bylo regulerne narvano, tak jsme na rozdil od me predchozi navstevy zvolili ne vyhlasene hlavni termaly, ale prilehle skromnejsi bazenky (za polovicni cenu). Tady jsme sice byli asi jedini "cizaci", cimz jsme pusobili ponekud exoticky, ale relax ve 3.300 nad morem to byl i tak prijemny a to natolik, ze jsme se tak trochu opomneli namazat opalovacim kremem. Kdo by se taky mazal, kdyz zpocatku lehce poprchavalo, bylo i docela chladno a slunicko z podmraku vykouklo jen sporadicky. O to vetsi prekvapeni byl vecerni pohled do zrcadla.

Poznamka : Beh i cyklistika jsou tady vcelku oblibene aktivity, nicmene ani bezce, ani cyklistu tady (ve meste) bezne ve vsedni dny neuvidite. Ono to pri tomto traficu je i pro nasince nemyslitelne, nicmene o vikendech bezce i cyklisty zcela bezne potkate i na higway panamericana ci na jinych frekventovanych cestach se ctyrmi i vice pruhy. Ale ze by o vikendu na cestach provoz nebyl, to se rozhodne rict neda. Uplne bezpecne to nevypada - z leva auta, mnohe pak ze sebou zanechavajici znatelne spalinove exkrementy a zprava pak tu a tam nejaka psi smecka (tez zanechajice za sebou exkrementni, tentokrat ciste biologickou stopu) - proste o andrenalin postarano. Tak ci onak kazdou nedeli se v Quitu rano zavre nekolik ulic ve smeru Sever - Jih a za dohledu policie i hudebniho doprovodu se tady proste v klidu beha a jezdi na kole. Krom toho jsou tady k mani i public bikes, ale jak moc je to v tydnu vyuzivano (vyuzitelne), to netusim.

EC days XVII-XX - Amazonia (Cuyambeno national park)

22. 5. - 25. 5. 2017

22. 5. :
- silene busy Quito - budicek 6:00,
- taxikem hodinu v dopravni spicce  na letiste,
- pulhodinovy let do Lago Agrio,
- dvouhodinovy joyride temer prazdnou uzkou klikatou cestou busem do Cuambeno bridge,
- dve hodiny motorovou kanoi po proudu reky Cuambeno,
- jungle oaza klidu Caiman lodge na brehu Grande laguna - 15:00 - tohle uz na prvni pohled rozhodne bude stat za to.

Predpoved pocasi na nasledujici ctyri dny sic prilis prizniva neni (ze by snad nemelo alespon chvili prset ani zminka, ale co jineho nez dest by jste  v destnem pralese ocekavali), nicmene tady hodinove predpovedi ani z "yr.no" jednoduse neplati. Proste prset bude urcite, a mozna bude svitit i slunicko, ale ktery den a kdy...to vi tak mozna mistni saman..
Uz jen cesta kanoi do lodge je navnadujici - pro nasince obdoba meandrovite sirsi Odry z Jeseniku smer Bartosovice a to vcetne bezprostredniho okoli - proste jungle jak ma byt - jen s tim rozdilem, ze misto plastovych lahvi a jinych nepatricnych drobnosti jsme tady mijeli baby anakondu, opice, nekolikero druhu ptaku a privalovy destik, ktery prisel (ne)cekane a s nimz se s obtizemi vyporadavaji i mistni ponca (obzvlaste za vcelku svizne jizdy kanoii, a ze to kluci amazonsky osolit umi) tomu jen dodal tu spravnou amazonskou atmosferu.

Vecer jsme  pak jeste stihli projizdku vecerni lagunou, potkat se s jednim z vice nez stovky tady zijich caimanu a v lagune jez je mimo jine take domovem anakond, pyrani a treba tez elektrickych uhoru, jsme se paradne okoupali.

Rom - guide nasi skupiny - je mimoradne bystry a mistni flory, fauny a etnika znaly, je mensi, podsaditejsi postavy, neco malo tetovany a na prvni pohled pripomina clena kolumbijske armady oslehaneho bojem s kolumbijskou gerilou (mimochodem do Kolumbie je to odsud jen par desitek kilometru).

23. 5. - 24. 5.
Utery - katalogove slunecne pocasi s vychazkou do jungle a vykladem guida o mistni flore a jejim vyuzitim mistnimi obyvateli, s koupanim v lagune pri zapadu slunce, letmym setkanim se s ruzovymi delfiny (v nasem pripade vsak tentokrat sedymi) a naslednym nocnim pesim vyletem do jungle.

Streda - katalogove destive destne-pralesni pocasi. Navsteva mistni osady (cca hodinu kanoi dale po proudu reky) s ukazkou vyroby chlebove placky z velmi chutnych korenu kere yuka a nasledne navsteva jednoho z peti samanu kmene Siona, to vse za trvaleho deste. Sedice v zadni rade kanoe, jsem si cestou zpet pri pohledu na nasi osadku, v cernych poncich s kapucemi na hlave (kdy jediny guide kapuci nemel a prubezne se rozhlizel po brezich reky) pripadal jako vojak kolumbijske armady mirici na stec s mistni gerilou. Vecer resp. v noci se pocasi umoudrilo a tak jsme jeste stihli laguna night boat ride. Do ted mi nejde na rozum jak se ti klucii amazonsky bez navigace a jakehokoli znaceni orientuji v te spleti pritoku a zaplavene jungli, zejmena pak v noci bez svetla a v rychlosti, kdy to i mne rozcesavalo ofinu. Btw. Laguna grande svych grande rozmeru nabyva v obdobi destu, v obdobi sucha je to spise neco jako nase Kacabaja, jen s tim rozdilem, ze misto hodslavjanu se tady na brezich ve zhruba stejnem poctu sluni caimani.

25. 5.
Vychod slunce na lagune, pozorovani probouzejici se laguny resp. jungle, v pripade jednoho lenchoda doslova a bohuzel cesta zpet do Quita (jen s tim rozdilem, ze pulhodinovy let je nahrazen 6-ti hodinovou cestou busem). Pred odjezdem busu z Laga Agria (dle jizdniho radu z letiste) nas cekal jeste jeden povedeny zazitek a to kdyz se o nasi skupinku (cca 10 lidi) neplanovane primo ve meste postaral (a to doslova) jede z guidu - Miguel (a pochopil jsem-li to spravne i jeden z majitelu lodge). Borec s temperamentem Mikuce a Martina Kunce dohromady, prechazejici plyne z anglictiny, do spanelstiny a francouzstiny (cast nasi skupinky byli francouzi), mimoradne dobre znaly a nadseny pro prostredi amazonie, nam nejen zajistil odvoz busem primo z mesta, ale nasel i hospodu, kde delaji mistni specialitu (rybu v bananovem listu s yukou za 4$), pohostil palmovym amazonskym dzusem, grilovanyma housenkama, litchim od poulicnich prodavacu a kdyz uz jsme sedeli v buse, tak do nej vlitl znovu a vsem nam jeste na cestu ze stanku prinesl pytlik prazene kukurice s nejakou lusteninou.

Proste co dodat - paradni necele 4 dny v neuveritelne prijemnem a pohostinnem prostredi Caiman lodge.

Ted jen prezit tech silenych sest hodin v buse.

EC day XVI - Quilotoa

21. 5. 2017

Quilotoa lake (lagoon) - nadherny zatopeny sopecny krater v nadmorske vysce 3.700, cca 2,5-3 hodiny cesty autem na jih z Quita. Druha cast cesty vede skrz zapadni hreben a planiny ecuadorskych And a jen vlastni cesta stoji za to. Jezero ma po obvodu udajne cca 20 km. K vlastnimu brehu se vsak musi sejit pomerne strmym chodnikem cca 20-30 minut, ovsem nazpatek to v teto nadmorske vysce muze trvat klidne 40 minut ci i hodinu, rozhodne to neni zadarmo a neaklimatizovanym navstevnikum tento vystup muze cinit znacne problemy, obzvlaste pak v kontextu realii kdy kolem vas behaji mistni petilete deti ci slecny, pani, babicky v suknich, ve velmi jednoduchych sandalech ci dokonce v botech na podpadcich a pritom si povidaji. To pak ten vystup opravdu muze stat za to.

Na brehu jezera je nekolik pristresku, k mani je take neco z grilu a k zapujceni tez kajaky. Proste prostredi nam zaslibene. Na ty co si nahoru neveri (a neni jich malo) cekaji dole stari, mladi, deti, holky, kluci na parkovisti mul s nabidkou vyreseni moznych obtizi s vystupem.

Ve vesnicce nad lagunou a v okoli obyvanem temer vyhradne puvodnimi obyvateli, pak muzete nejen obohatit svuj satnik o leccos z vlny z alpacy, ale doprat si i caje z cocy ci mistnich gurmanskych specialit, napr. grilovaneho morcete alias "cui".

EC day XV - Otavalo, Cuicocha lake

20. 5. 2017

Batoh na letisti konecne cestou do Otavala vyzvednut . Otavalo - navsteva mistniho tradicniho zejmena handycraft trhu, nasledne Cuicocha lagoon.

EC days XIII-XIV - Quito

18. 5. - 19. 5. 2017

Quito, aeropurto - Darincin prilet avsak bez batohu s dovetkem od letistniho personalu stavte se zitra do baggage claim s vytistenym dokladem a oni vam ho vydaji
(neb prilti na druhy den tim samym letem. Den pote Quito vc. poznavani kras a uskali MHD, opet aeropurto (tri hodiny cestovani), batoh jiz na letisti, avsak uzamcen v KLM storage room. Ani pres intenzivni apelovani (na nekolika mistech) na to, ze klice od techto mistnosti na celem letisti preci nema pouze personal KLM (ktery tu jiz pry neni), ale ze tady musi byt nejaky Lada Olejnicek, batoh nevydan.