Day VII - Cusco

Salud amigos,

z puvodne planovanych 12-ti hodin busem z Nazca do Cusca to bylo nakonec hodin 16, nicmene v porovnani s letem do Limy to bylo uplne o necem jinem a tedy nakonec vcelku v pohode,  tj. jako kdyz jedete tri hodinovy trenink se Svatou ("let do Limy") nebo petihodinovy s Hadikem ci Ondou. Nejenze se dalo v buse s luzkovou upravou v noci v celku obstojne spat, ale hlavne jsme sedeli v poschodaku nahore v prvni rade a denni cast cesty s panoramatickym vyhledem na Andy to bylo opravdu neco. Samotna cesta (cca 700 km) byla takova klasicka "Badova houpacka" na dva dny - prejizdeli jsme nekolik horskych pasem s nadhernymi i nekolik desitek kilometru dlouhymi kopci s uzasnymi serpentinami a se sedly pres tritisice metru nad morem (pro fajsmekry - napr. neco jako Stelvio smerem do Bormia) - proste nadhera.

Cca tri hodiny pred prijezdem do Cusca jsme v horach zastavili u mistniho "motorestu" (viz obrazek s parkujicim busem v pozadi). Preci jen jsme meli za sebou jiz13 hodin cesty a ja mel docela slusny hlad, tudiz jsem neodolal mistni kuchyni a dal si mimoradne chutne veprove s bramborem a s prilohou asi z nejake obri kukurice. Jen malo kucharek v mem okoli neco tak chutneho a lepsiho svede. Dokonce jsem mel i tu cest nahlednout k mistni sefove (odene jak jinak nez do zastery se slusivym kucharskym kloboukem) do kuchyne, videt ji primo v akci a pozor....dokonce se s ni i vyfotit (viz nize prilozene obrazky). Az budete mit cestu kolem, urcite se u pani Milagros stavte - stoji to rozhodne za to.

V Cuscu v historickem centru incke kultury, lezicim 3,5 tisice metru nad morem jsme odpoledne navstivili dve pevnosti postavene z obrovskych rucne opracovavanych na sebe "volne" lozenych kvadru, aniz by bylo pouzito jakekoli pojivo a aniz by byly mezi kvadry viditelne  spary. Dodnes je pry zahadou jak byli schopni neco takoveho vubec postavit.

Zitra bych rad na dva ci tri dny vyrazil na trek do hor na misto programu s ostatnimi, tak je mozne, ze zase neco poslu az se vratim.

Knapy

Day VI - Nazca

Hola,

dnesek jsem stravili v Nazce v oblasti, kde zaznamenana-dolozena civilizace zila vice nez tisic let pred inky, pricemz dopoledne jsme absolvovali vyhlidkovy let nad povestnymi Nazca obrazci resp.symboly. Pred vlastnim letem jsem si dukladne jednotlive obrazce i prubeh letu zodpovedne nastudoval (viz prilozena mapa) a bylo mi predem jasne co a kdy nasleduje a co budu fotit. Presne jsem vedel, kdy bude videt velryba, kdy astronaout, kolibrik, opice, kondor atd., atd...a byl jsem presvedcen, ze me tedy nemuze nic prekvapit. Pominuli vsak fakt, ze pri nastoupeni do letadla jsem se vcelku slusne prastil o kridlo do hlavy a po 10-ti minutove okruzni jizde po runwayi nas (me, kolegu duchodce Frantiska a dve japonky) vysadili s tim, ze je na letadle porucha a ze za patnact minut poletime, to co nasledovalo jsem opravdu necekal. Reci o nevolnosti, dychani a pomalych pohybech jsem vubec neresil. Z 15-ti minut byla sice nakonec hodina, nicmene to by jeste ani tak nevadilo, lec k memu prekvapeni vlastni pozorovani probihalo uplne jinak nez jsem cekal. V prubehu letu jsem temer nebyl schopen poradne obrazce identifikovat a fotil pouze podle toho jak pilot ukazoval nekam neurcite dolu a japonky za mnou neco hulakaly resp. rvaly a smaly se. "Coze, velryba, kde?" Hmm...asi tam nekde dole bude, tak....."kurna Knapy fot, mackej spoust"......a ja cvakal. Obdobne to probihalo i u dalsich obrazcu. Sam jsem pak byl po letu v ocekavani, jako kdyz se drive nechavaly vyvolavat fotky, coze jsem to vlastne vyfotil resp. "videl". No... hruza. Neco malo z meho "fotografovani" prikladam nize.

Odpoledne jsme navstivili hrbitov kultury Nazca, kde byly k videni mumie, v puvodnich textilich do nichz byli zemreli zabaleni po smrti. Pote jsme jeste stihli nakouknout do mistni keramicke dilny, kde vyrabeji keramiku udajne identickou technologii jako puvodni Nazca obyvatele.

Na veceri jsem pak "ztrestal" jedno mimoradne chutne morce a ted valim na 12-ti hodinovy nocni presun autobusem do Cusca.

Knapy

Day V - Pisco - Nazca

Salud amigos,

cervena, modra, zluta, zelena,
jedno, dvou ci vicebarevna,
stara, nova, vytunena, oliskana,
jakou chces, takovou mas,
riksa vsude kam se podivas.

Tohle bylo a je Pisco, nicmene takove je vsak pravdepodobne cele Peru. Ne, ze by v Lime rikse nebyly, lec jejich hustota evidentne roste se zmensujici se aglomeraci.

Z Pisca je to co by riksou "dohrkal" na poloostrov Paracas a ostrovy Islas Ballestas, kde nas krom vyhledu na prosluly El Candelabre (viz prilozene foto do skaly resp. svahu vytesaneho trojzubce, ktery vlastne pry ani neni trojzubcem, ale ve skutecnosti kaktusem) cekaly hejna ptaku a hejna ptaku a dalsi hejna ptaku (no..bylo jich opravdu pozehnane). Dale pak byli k videni male skupinky lenosicich lvounu zlatohrivych a tu a tam tez los puiguinos.

Z Pisca jsme mistnim dalkovym busem ve spolecnosti domacich pokracovali do Nazca. Pro nasince je az k neuvereni co takova jedna linka "zamestna" lidi. Behem kazde hodiny jizdy se minimalne 2x kontroluji listky a to po kazde nekym jinym (sofer to neni), zapisuji se na rucni arch jmena cestujicich, vc. cisel jejich dokladu, hodiny odjezdu, mista prijezdu (coz vsak uz je samozrejme i na vlastni jizdence), zavazadla nakladaji a vykladaji "specialisti" v miste odjezdu a prijezdu, pricemz listky samozrejme prodava take nekdo dalsi a aby toho nebylo malo na nekterych linkach si vas dokonce i nahravaji na video, tudiz usnout opren hlavou o okno s otevrenou pusou a slinou u pasu se proste nehodi. Tady by se Dr. Pesatova, nase byvala hlavni personalistka vyradila. To by se kluciii peruansti divili, kdyby na ne Mirus vlitla.

Knapy

Day third - LIMA

Buenos dias,

dnes jsme vyrazili vstric Lime. Mesto postavene v podstate v pousti, kde nyni zije 8 mil. lidi a kde nemaji zadne panelaky (k bydleni), tudiz pekne rozlehle. Dopoledne to tady vypadalo dosti ponure, nad mestem s uz tak hnedo-sedivym "outfitem" a docela slusnym bincem kolem nekterych cest, doslova lezela "deka" smogu. Provoz v nedeli rano nebyl sice zdaleka takovy jako vcera vecer, nicmene i tak byla jizda stredem mesta po sestiproude silnici opet slusnym zazitkem. Mezi tim vsim prejizdim z pruhu do pruhu, resp. misty jako by tam snad ani pruhy nebyly, mnohdy i (jak jinak nez) bez blinkru, doprovazene neustalym troubenim a vzajemnym vyhybanim se, ci naopak nepoustenim se, hledim a neverim vlastnim ocim - cca dvaceticlenny balik vysvihanych bikeru ve dvojickach, si to pres cely pravy pruh vali "jako by se nechumelilo". Hmm...takovy trenink, to je jiny adrenalin.
Odpoledne se smog rozplynul a hned to vypadalo o cosi veseleji.
Krom narodniho archeologickeho muzea a kostela sv. Frantiska jsme se byli podivat na Pachacamac, na pozustatky nejvetsiho dosud nalezeneho inckeho "sidliste" resp. mesta. Dnes to jsou jiz jen ruiny staveb odhalene v nanosech pisku, tudiz.....proste Machu Picchu bude bezpochyby o necem jinem.

Knapy

Day IV - Lima-Pisco

Hola amigos,

nize prikladam par obrazku z dnesni dopoledni prohlidky centra LIMY :
- chram sv. Frantiska,
- zdobene domy na pesi zone v centru,
- na krizovatce o penize zadonici fousata indianka,
- neco z periferie,
- par obrazku z muzea (mumie + incke zlato) a
- prazske jezulatko, jez jsem poprve videl az dnes v Lime.

Jeste pred odjezdem do Pisca jsem se na posledni chvili stihl potkat s Jenny, Ircinou kamaradkou z Limy a podarilo se mi osobne ji predat Kubcin pozdrav zhmotneny do podoby daru ceskych cukraru a valasske pohostinnosti resp. valasskeho lecitelstvi. Nase setkani sice bohuzel netrvalo tomuto vyjimecnemu nadnarodnimu aktu dostatecne dlouho avsak rozhodne stalo za to. Nejak "pravdepodobne intuitivne" jsem ji ve vestibulu hotelu poznal (sedela tam ohlasene sama se synem) a aniz bych se k ni predem prihlasil, odskocil jsem si pro balicek, abych ji s nekolik dni trenovanou vetou "Hola Jenny, como esta?" oslovil. A to jsem take ucinil. Pote co jsem se k ni na kontaktni vzdalenost s timto oslovenim priblizil, dostalo se mi jemnym hlasem, s lehkym ruzencem ve tvari odpovedi "Martin ?". "Yeas Martin ! " obratem s usmevem odpovidam, nacez vzapeti zrim jeji obnazene nadro - Jenny prave kojila. Sklopil jsem zrak a se slovy "I'm sorry Jenny" vycouval zpet za roh k recepci a cekal. Po chvili jiz vse mohlo probehnout a probehlo tak, jak melo. Obzvlaste v pripade "valasskeho penicilinu" bylo z jeji reakce "Wow slivovica" a vyrazu ve tvari patrne, ze ji tim Irca skutecne udelala radost - viz prilozene obrazky.

Knapy